Historie dopravního značení v Čechách
21.02.2020
Vzhled současných dopravních značek přijímají řidiči automaticky, je pro nás těžké si představit, že před necelými 100 lety ještě nebyla jejich podoba sjednocena. Dnes jejich význam považujeme za striktně vypovídající podle jejich účelu: zákazové, příkazové, výstražné, upravující přednost nebo informativní. Jednoduché piktogramy znázorněné na plechových značkách v různých variantách geometrických tvarů spolu s dalším dopravním zařízením, světelnými a akustickými signály řídí silniční provoz na pozemních komunikacích. Význam značek je stanoven Pravidly silničního provozu.
(Historické dopravní značky v Muzeu silnic ve Vikýřovicích: Wikimedia Commons, autor Jan Polák)
Historie
Mezi nejstarší dopravní značení se kromě vyšlapaných pěšin řadí milníky – otesané kamenné sloupy s vyrytými informacemi např. o vzdálenosti do města. Římané již v 2. století př. n. l. začali jako první s osazováním těchto kamenů podél cest v blízkosti Říma, aby zjednodušili orientaci pro příchozí.
- V Čechách se jako první dopravní značení od první poloviny 18. století považuje tzv. brzdový kámen, který varoval před klesáním a přikazoval tak vozkovi přibrzdit vůz, aby nenarazil do koňského spřežení před ním. Brzdové kameny byly natřeny bílou barvou s černým vyobrazením smykové brzdy, nebo jinak čuby, šupky, boty, korýtka apod. Jejich umístění bylo na levé straně silnice, před rokem 1939 se totiž jezdilo vlevo.
- Mezi další dopravní značení se řadí kilometrovníky a rozcestníky.
- Podél některých cest jsou zachovalé i původní kamenné patníky, jejichž název je odvozen od slova pata, protože sloužily jako pomůcka pro jezdce k nasedání do sedla.
- Car Petr Veliký začal v Rusku kolem roku 1700 zavádět verstníky (versta – ruská míle), které udávaly vzdálenost do uvedeného města.
- Kolem roku 1750 byly v Německu osazovány dřevěné značky (křížové značky), které sloužily jako označení pro křížení cest. O téměř 40 let později byly nahrazovány hodinovými kameny, na kterých byla vzdálenost do daného místa stanovena v hodinách.
Sjednocení dopravního značení – mezinárodní kongresy
1903 – Vznikl v Anglii The Motor Car Act (automobilový zákon), který vůbec poprvé na celém světě zavedl geometrické tvary dopravních značek (kruhy, trojúhelníky).
1908 – Mezinárodní Silniční kongres v Paříži, kde vznikla Pařížská konvence – Úmluva o jízdě motorovými vozidly.
1910 – 2. mezinárodní kongres v Paříži, kde byly navrženy černobílé značky s obrázky i textem. Schválené 4 značky byly zavedeny do provozu.
1913 – V průběhu roku přibylo ke 4 zavedeným značkám ještě dalších 9, např. uzavřená silnice, celní úřad, nejvyšší povolená rychlost atd.
1920 – Silniční kongres v Holandsku.
1923 – 4. mezinárodní kongres ve španělské Seville, kde bylo navrženo, aby měly výstražné značky tvar rovnostranného trojúhelníku s vrcholem směřujícím nahoru.
1926 – Pařížský kongres – dodatek k Pařížské úmluvě: Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, která zakotvila podobu značek, jak byly navrženy na kongresu v Seville. Počet výstražných značek byl zachován, využívaly se ale i další, např. trojúhelník bez znaku uvnitř pro označení jiného nebezpečí.
1928 – Liga Spojených národů navrhla změny dopravních značek, v roce 1939 bylo změněno barevné provedení výstražného značení.
1931 – Vznikla úmluva o sjednocení silničních značek v Ženevě. Úmluva upravovala značení nebezpečných míst, přednost v jízdě i pravidlo pravé ruky. Pro příkazové a zákazové značky byla sjednocena červenobílá barva. Jednotlivé státy měly 5 let na zavedení domluvených dopravních značek.
1949 – Ženevský protokol – Světová úmluva o silniční a automobilové dopravě včetně Protokolu o silničních značkách a signálech.
Československo
6 druhů výstražných značek bylo zavedeno do provozu v Československu podle Pařížské úmluvy až v roce 1935. O 3 roky později jejich počet mnohonásobně vzrostl. Aby značky byly lépe viditelné i za šera a v noci, upevňovaly se na ně odrazky. Značka “Stůj, dej přednost v jízdě” zavedená v roce 1939 měla podobu červeně orámovaného trojúhelníku s bílým textem na modrém podkladu. V roce 1951 se její podoba změnila na značku kruhového tvaru s trojúhelníkem uprostřed a černým nápisem STOP. V roce 1975 byla naposledy změněna na její současný vzhled – červenobílou značkou osmiúhelníkového tvaru. Mezi lety 1939 – 1960 byla barva směrových tabulí žlutočerná, od roku 1960 do roku 1990 změnily barvu na modrožlutou a od roku 1990 mají současnou modrobílou barvu. Barvy a tvary ostatních značek se příliš nelišily.
V květnu 1938 byly zavedeny různé druhy dopravních značek:
- výstražné značky (11 značek, včetně 6 již zavedených)
- značky zákazové a příkazové (19 značek)
- značky s dopravními pokyny a všeobecnými informačními údaji
- světelné značky (světelné signály)
- značkování silnic (barvou, číslem nebo písmeny)
- zařízení pro uzavírky silnic
Nejnovější dopravní značka
Mezi nejnovější dopravní značky uvedené do provozu se řadí značka “Stop – protisměr” určená především pro výjezdy z dálničních úseků, se kterou se v roce 2018 přihlásila dopravní policie a BESIP. Inspirací jim byly naši sousedé v Německu, Rakousku a na Slovensku. Podnět k zavedení značek do provozu vyvstal z počtu případů vjetí do protisměru. V roce 2017 jich bylo zaznamenáno 321 a o rok později 330. Mezi důvody vjetí do protisměru na dálnici patří nepozornost, únava, aktuální zdravotní stav nebo nepřehlednost značení nájezdů.