Pokud máte za to, že řidičské oprávnění se různě po světě získává podobně jako u nás, pak vás možná následující článek překvapí. Tak jako si každá země určuje svá vlastní silniční pravidla, klade i odlišné nároky na budoucí řidiče. Kde si stačí řidičák jenom koupit a kde naopak musíte projít náročným výběrovým řízením jako na Harvard?
V Česku získání řidičského oprávnění běžně obnáší odježdění určitého počtu hodin s instruktorem a splnění testu obsahující otázky týkající se pravidel provozu na pozemních komunikacích, dopravních značek, řešení dopravních situací a zásad poskytnutí první pomoci. Nutno podotknout, že stačí chybně odpovědět na jednu otázku řešící modelovou situaci na křižovatce, a vaše šance na úspěch se rapidně sníží.
Autoškola na dvoře
V některých zemích je získání řidičského oprávnění opravdu jednoduché. Nejméně se uchazeči o něj nadřou v Mexiku. Tam stačí jen zajít na příslušný úřad, zaplatit správní poplatek a řidičák vám vydají. Není potřeba tedy navštěvovat autoškolu nebo odjezdit hodiny s instruktorem, jednoduše si průkaz zakoupíte a jedete. Jak to asi na mexických silnicích vypadá?
Další zemí, kde získáte oprávnění řídit automobil poměrně snadno, je třeba Pákistán. Tady už úřady vyžadují zvládnutí testu a projetí trati mezi panely. Ovšem kolik hodin strávíte tréninkem, to nechají čistě na vás.
Budeme Vás co nejdříve kontaktovat.Děkujeme za Váš zájem.
Důkladná příprava
Naopak v jiných zemích se získání řidičského průkazu rovná přijetí na prestižní vysokou školu. Tak například v Japonsku využívají k závěrečným testům trenažér simulující skutečné podmínky na pozemní komunikaci. A pozor, pokud najedete na obrubník, nepodíváte se dostatečně, zda se k vám neblíží jiné auto nebo překročíte třicetikilometrovou rychlost, pak se s řidičákem můžete rozloučit. To platí i tehdy, pokud se nebudete držet blízko krajnice.
Podobně náročný je systém v Jihoafrické republice. Zde skládáte zkoušku nejprve v uzavřeném prostoru a teprve potom v reálném provozu. A na co se zaměřit? O body přijdete, pokud nezatáhnete ruční brzdu při každém zastavení, pořádně si nezkontrolujete auto před jízdou anebo vám vůz při rozjíždění do kopce jen trochu popojede dozadu.
O obtížnosti zkoušek vypovídá i procento úspěšných žadatelů, napoprvé projde jen necelých 40% uchazečů.
Ve Vietnamu pak budoucí šoféři skládají test o stěží představitelných 450 otázkách. Možná si tedy raději pořiďte motorku, v testu budete mít totiž otázek jen 150. Nevýhodou pro turisty a cestovatele je, že Vietnam vyžaduje složení testu i pro ně. S mezinárodním řidičským průkazem v této zemi nepochodíte. Jako kompenzaci ale nabízí to, že motocykly do 50 ccm nepovažuje za motorová vozidla, ale za kola, tudíž na ně žádný řidičák nepotřebujete.
Na světě existuje v oblasti silniční dopravy celá řada zajímavostí, nad kterými zůstává rozum stát. Tak třeba na Jamajce nebo na Kubě si neslyšící turista může pronajmout vůz a poznávat místní krásy země, ale neslyšící místní si paradoxně tady řidičák udělat nesmí.
V Dánsku se potom řidiči musí před jízdou přesvědčit, zda se pod autem neschovává malé dítě, v Texasu musí být zase automobil povinně vybaven stěrači, ovšem není potřeba mít přední sklo. Velká Británie výslovně přikazuje řídit motorové vozidlo z předního sedadla a Thajci pro změnu zakazují řídit jakékoliv vozidlo “nahoře bez”.