Československý prezidentský vlak
07.03.2019
Prezidentský vlak je označení železničních salonních vozů, které v různém období sloužily k cestování československých prezidentů po republice i mimo ni. Jejich historie sahá do počátku 20. století. Dodnes se dochovalo 5 salónních vozů, z nichž tři jsou ještě schopné provozu. Minulý rok při příležitosti oslav 100 let vzniku Československé republiky tak vyjel na různá místa České republiky historický vlak složený z jednotlivých salonních vozů, aby potěšil příznivce drážní dopravy i historické nadšence. Vozy jsou ve sbírce Národního technického muzea a Českých drah.
Vlak, který byl v roce 2018 vystavovaný po železnici v České republice, v této podobě nikdy nejezdil a ani nemohl, vagony byly vyrobeny v různých dekádách minulého století.
Parní lokomotiva 464.202
Parní lokomotiva typu 464.202, přezdívaná Rosnička, byla vyrobena v roce 1956 spolu s dalším prototypem parní lokomotivy 464.1 ve Škodových závodech v Plzni. Parní lokomotiva měla být určena rychlíkům na kratší vzdálenosti, nicméně v době, kdy byl dán podnět k jejímu zkonstruování, vyráběla Škoda už první elektrické lokomotivy a s provozováním parních lokomotiv se do budoucnosti spíše nepočítalo, proto ani nedošlo k sériové výrobě.
- Parní lokomotiva Rosnička vezla v roce 1961 až na Rakouské hranice sovětského vůdce Nikitu Chruščeva na setkání s americkým prezidentem J. F. Kennedym, kde americká hlava státu podlehla nátlaku a souhlasila s rozdělením Berlína na Západní a Východní.
Vůz Aza 1-0086 Františka Ferdinanda D´Este
Salonní vůz patří do sbírky Národního technického muzea. Byl vyroben na zakázku pro arcivévodu Františka Ferdinanda v roce 1909 v továrně Ringhoffer v Praze na Smíchově. Arcivévoda byl spolu s manželkou Žofií Chotkovou a třemi dětmi vystaven na fotografii v salonním voze, jehož interiér byl tvořen přesně podle jeho přání z materiálu odpovídajícího vysoké šlechtické třídě. Vůz má dvojitá okna, lamelové žaluzie, textilní tapety, mosazné prvky apod. Prostory jsou rozděleny na společenský prostor (obývací pokoj, jídelna) a toaleta (koupelna). Následník rakousko-uherského trůnu využíval vůz k soukromým i oficiálním cestám v současné Evropě (Francie, Chorvatsko, Německo, Rakousko). V roce 1924 byla část mobiliáře upravena na prezidentský vůz, sloužící jako jednací salonek. Jako prezidentský salonek fungoval vůz až do roku 1959.
Masarykův vůz Aza 1-0080
V roce 1930 vyrobila smíchovská továrna Ringhoffer salonní vůz k 80. narozeninám 1. československého prezidenta T. G. Masaryka. Patřil mezi první vozy s celokovovou konstrukcí vozové skříně. Vnitřek vozu je ze dřeva, konkrétně z australské třešně s řezbou z pařeného dřeva hrušky. Výzdoba byla navržena architektem Josefem Jonášem. Vůz je rozdělen na místnost pro zavazadla, 2 ložnice, umývárnu a WC, oddíly pro doktora, tajemníka a službu, kuchyň a topnou komoru. Byl vybaven rádiem a telefonem. Vůz byl jako prezidentský vyřazen v roce 1967 a před jeho definitivní likvidací komunisty ho zachránilo jen to, že se v roce 1969 stal pomníkem Železničních opraven a strojíren České Velenice. Od roku 1991 na něm probíhaly restaurační práce.
- První cesta prezidenta Masaryka v tomto voze byla na francouzskou Riviéru. Vůz prezidenta doprovodil i na jeho poslední cestě v roce 1937 jako část smutečního vlaku na cestě z Prahy do Lán.
- Vůz byl dále využíván protektorátním prezidentem Háchou a v 1945 se jím s velkou slávou vrátil do Prahy prezident Beneš se svou chotí.
Salon 001 (“Svoboda”)
Třetím salonním vozem je vůz vyrobený pro státní představitele v roce 1968 ve východoněmeckém Budyšíně. Nejčastěji byl využívám prezidenty Ludvíkem Svobodou a Gustavem Husákem.
- V říjnu 1968 ho čerstvý prezident Ludvík Svoboda využil k cestě z Bratislavy do Prahy z oslav 50. výročí založení republiky a ustavení federace.
Součástí prezidentského vlaku byl na přehlídce v roce 2018 i “Pancéřák”, vyrobený v roce 1931 v závodech Ringhoffer v Praze. Vůz ze sbírky Národního technického muzea je kompletně renovovaný vůz s označením
CA 4-5086.
Zdroj obrázku:
Lokomotiva 464.1 zvaná “Rosnička”: Wikimedia Commons, autor: Falk2