Dálniční síť v ČR

Podle posledních statistik nestihne Česko dostavět svoji dálniční síť ani do roku 2050, a to měla být hotova již v roce 2010. O stavu českých dálnic nejlépe vypovídá situace na nejstarší z nich, dálnici D1. Ta není dokončena ani po třiceti letech od revoluce, přitom poslední úsek měl být hotov již před deseti lety. Česko tak za svými evropskými sousedy ve výstavbě dálnic notně zaostává.

Historie českých dálnic sahá až do roku 1935, kdy byl nejprve představen projekt výstavby dálnice vedoucí z Plzně do Košic. Jiný návrh z téže doby pak počítal s dálnicí, která by začínala v Chebu a končila až na Podkarpatské Rusi ve městě Chust. Zůstalo ale jen u návrhů na papíře, pro úřady příliš zajímavé nebyly. Přesto se tehdejší Československo řadilo k průkopníkům v budování dálniční sítě, společně s USA, Itálií a Německem patřilo mezi státy, které chtěly pomocí dálnic spojit velká města a důležité oblasti. Rok 1938 a posléze světová válka veškeré plány ale zhatil. Sice se některé úseky rozestavěly, ve finále ale na jejich dokončení nezbyly peníze a do budoucna byly vyhodnoceny jako zbytečné.

Po vzoru Sovětského svazu se po válce Československo zaměřilo spíše na výstavbu železniční sítě, která byla o něco lacinější. Sověti se navíc obávali, že by západní spojenci mohli dálnice využít v případě ozbrojeného střetu k rychlému postupu na Východ. Nicméně pokrok a nárůst silniční přepravy donutil tehdejší vládce provětrat staré plány na vybudování dálniční sítě a v červenci 1971 byl slavnostně otevřen první dálniční úsek mezi Prahou a Mirošovicemi, známý jako D1. V listopadu 1980 se pak řidiči mohli po nové dálnici dostat až do Brna.

Hotovo do roku 2050?

Po revoluci sice nové vlády převzaly celkem slušnou dálniční síť, poté už to ale přestala být priorita. V současnosti je v provozu zhruba 1250 kilometrů dálnic, plánovaných je ale přibližně 2100 kilometrů. To znamená, že aby byl dodržen původní plán dostavby dálnic s vazbami na okolní státy, museli bychom každý rok zprovoznit 27 nových kilometrů. Nejvyšší kontrolní úřad ale přišel se závěry, že v letech 2013 – 2017 se postavilo průměrně každoročně pouze 16 kilometrů, v letech 2018 – 2020 to nebylo a nebude o moc víc, pouhých 17 kilometrů nových dálnic ročně. Takovým tempem bude dokončení dálniční sítě trvat dalších 50 let.

Zakopaný pes

Mezi důvody pomalé výstavby patří hlavně špatná příprava staveb, která je spojena s administrativou ve formě získávání územních rozhodnutí a stavebních povolení. V některých případech totiž trvá i více než 10 let dopracovat se k vytouženému stavebnímu povolení.

Svůj podíl na tom všem má potom zajisté i neschopnost státu vyjednávat a urovnávat spory s vlastníky pozemků, špatná a pomalá práce úředníků, nedostatečně zpracované návrhy a v neposlední řadě i žaloby ekologických organizací a řešení výjimek, které se týkají chráněných živočichů a rostlin žijících v místech budoucích dálnic.

Jedna pozitivní zpráva se ale přeci jen najde. Před deseti lety byly české dálnice jedny z nejdražších v Evropě, jejich výstavba vyšla o třetinu až polovinu dráž než ve vyspělých zemích. Po poklesu cen v posledních letech ale zlevnily i dálnice, cena jednoho českého metru čtverečního dálnice se dostala na úroveň metru německého či španělského.